patří nejen mezi nejstarší, ale i nejpozoruhodnější sakrální památky naší vlasti. Proč právě „pod řetězem“ s gramaticky archaickou lokalizací „konce mosta“. Roku 1153 si bral za manželku pannu Juditu druhý český korunovaný král z přemyslovských knížat první s dědičným právem České koruny – Vladislav. Svatební průvod probíhal právě po nově dostavěném kamenném mostu přes Vltavu na jehož koncích se skvěly již dva románské kostely. Ten malostranský, který krátce na to připadl po návratu krále z křížové výpravy mezinárodnímu řádu rytířů zasvěcených sv.Janu Křtiteli s přídomkem Jeruzalémskému, proto byl označován jako Juditin. Jako u každého mostu se i zde vybíralo mýtné a odtud označení „pod řetězem“. Dokonce šlo o trojlodní basiliku, jak nás uvítá prostor ohraničený románskými portály při vstupu mezi později dostavěnými gotickými věžemi. Po pohromách způsobených požáry, pleněním v etapě husitských válek byl chrám stále obnovován až při renesanční a barokní přestavbě byl přebudován do nynější podoby. Za tímto stáli na přelomu 17.a 18. století architekti Giovanni Batista Spinetti, Carlo Lurago a Santini de Bpsi. Nejstarší dochované gotické památky se nám dochovaly pouze v podobě nástěných maleb za kaplí sv.Jana Nepomuckého.

Při vstupu do chrámu nás zaujme především rozměrný oltář s monumentálním obrazem dokončeným kolem roku 1640 jehož autorem je Karel Škréta. Těžko nalezneme v křesťanských kostelech námět zobrazující konkrétní válečné střetnutí. Pod Matkou Boží žehnající vojskům Řádu sv.Jana Jeruzalémského, kde je znázorněn i velmistr řádu Jean Parisot de la Vallete, se bojuje roku 1565 o ostrov Maltu proti loďstvu Mustafy Paši. Od tohoto roku nese řád název Maltézští rytíři a hlavní město ostrovní země, kterou vítězstvím získali Valleta. Neméně unikátních je devět kaplí zaplňujících postraní lodě kostela. Za sedes kněží a rytířů jsou to kaple sv. Jana Nepomuckého na paměť události odvlečení tohoto světce utopeného ve Vltavě. Naproti pak kaple sv. Barbory a Nejsvětějšího srdce Páně. Postupujeme li zpět ke vchodu následuje kaple sv. Jana Křtitele s obrazem světce a Krista od barokního malíře Michala ze Steinfelsu. Kaple je zamřižovanou schránkou řádového pokladu. Naproti míjíme mramorovou sochu nad kryptou velkopřevora Rudolfa Colloredo Wallse, generála vítěze nad švédským vpádem z roku 1648, až nás zaujme oltář s nejstarším obrazem od neznámého mistra z roku 1591, kde je vedle sv.Jana Křtitele zobrazena Matka Boží kojící Jezulátko s odhaleným prsem, což je ojedinělým tématem křesťanské ikonografie. Dále míjíme kapli bl.Deodata, řádového kněze anglického mučedníka z doby britské odluky. Naproti je kaple s oltářem Panny Marie Pomocné. Zbývá pak již při vstupu Oltář Svatého Kříže a Panny Marie Pomocné. Naproti na evangelijní straně nás hned při vstupu vítá kaple zasvěcená právě Panně Marii zobrazené pod symbolickým řetězem.

Kostel je vedle bohaté heraldické výzdoby proslulý i tesanými kamennými náhrobníky pod kterými byli pohřbíváni jak členové, tak i představení. Náhrobníků se dochovalo 24, jsou opatřeny vytesanými nápisy, některé postavami a erby uložených. Nejstarší pochází z roku 1404 a patří představenému komendy Petrovi. Mezi pohřbenými jsou především velkopřevoři, kteří náleželi mezi nejvyšší českou šlechtu. Na příklad Ferdinanada hr. Althana, Václava Čejky z Olbramovic, Gundakera Popo knížete Ditrichsteina a řady dalších členů řádu a významných osobností, které se zapsaly do historie Českého království.

Prohlídka kostela je nevšedním kulturním zážitkem a zejména účast na řádové mši celebrované řeholními kněžími za účasti řádových rytířů v černých hábitech (kukulích s bílými vyšitými maltézskými kříži a rytířskými dekoracemi), je hlubokým duchovním prožitkem.

Dr. František Skřivánek,
magistrální rytíř